Hrací strojek

Karel Plíhal

1:NAad svátečním pEitím čF#mekáš, kdy už chDytím,
kdCy už jiskra přDeskočE4susí,    E 
nAáhle mezi řEečí vF#me tmě ruka nDěčí
zlCatým klíčkem EotočAí.
2:Stává se to zřídka, čas jak stará zídka
na prášek se rozdrolí,
pán se dvorně klaní, k tanci vyzve paní,
roztáčí se soukolí.
R:TFiše cinká strojek hrAací, tFóny hodné mistra sklCáře,
mFizí v dálce kdesi v mrAacích, kdFe se rozpouštějí v pCářeE.
3:Pán se stále klaní roztančené paní,
nic jinýho neumí,
ač má v hlavě zmatky, kolečka a drátky
jeho vášně utlumí.
4:Tak jí aspoň znova šeptá něžná slova,
ona se jen usmívá,
ve strojku to chřestí, zvonivýho štěstí
pomaloučku ubývá.
5:Poslední dvě noty zpité do němoty
mizí na dně skleniček,
pán se ohnul v pase, a tak skončila se
krátká láska na klíček.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:07:01.503+00:00
Výsledky hledání: